Přála bych si mít v hlavě integrované nahrávání, které by se spouštělo mrknutím oka a snímala bych vše, co vidím, slyším i cítím. Nahrávala bych každé vlídné obejmutí toho nejoblíbenějšího člověka, jakého jsem kdy potkala, a kterého jsem si vzala, i jeho vůni.

 

Mrknutím bych střihla na naše dva kluky. Na to, jak jsme se s Kvídem 5 let zpátky na sebe poprvé v životě podívali. Nebo jak přestal plakat, když uslyšel můj hlas a já měla pocit, že v těch studánkách vidím celý nekonečný vesmír. Mrknula bych zpětně i na Hugovo první "máma". Kéž by to šlo.

 

Točila bych, jak chodím do lesa, ještě raději, když v něm nacházím houby, jahody, maliny a taky klid pro svojí roztěkanou duši a hlavu plnou myšlenek.

Taky to co vnímám při jízdách na koloběžce, kdy si přijdu volná jako pták a spíš než princezna jsem drak. Točila bych, jak ráda zpívám, ale ještě víc se stydím, občas i na té koloběžce nebo doma za pianem.

 

Natáčím největší hodnotu, kterou cítím. Lásku. Tu rodinnou i mezi přáteli a těší mě chytat alespoň odlesky té, do které mě dovolíte nahlédnout, abyste si ji mohli připomínat vy i vaši nejmilejší.